Nehoda
Rána kterou jsme uslyšeli náš doslova poplašila. Uklidnili jsme koně a seskočili dolů. Uvázali jsme klisny k nejbližšímu stromu a běželi se podívat na silnici. Viděla jsem nervózního řidiče,který zřejmě volal záchranku. Zpočátku jsem si ničeho zvláštního nevšimla. Bára do mě šťouchla:
,,Koukni se někdo tam leží!" chvíly se odmlčela a v tom jsem i já poznala o koho se jedná! ,,To..to je Samanta! Je zraněná!" vykřikla. Rozběhli jsme se k autu. Mezitím se přiřítila záchranka a Samantu odvezla. Ječela a nadávala takže to asi zas tak vážně nevypadalo. Pak mi ale problesklo hlavou!
,,Báro! Dyť je v jezdeckém oblečení! Někde tu musí lítat Barni!Musíme ho najít!"
Nechali jsme doktory,policii i řidiče ať si to mezi sebou vyřeší a běželi k našim klisnám. Nasedli jsme a rychle odcválali s novinou do stáje. Paní Locková zavolala rodičům Samanty a ujistila je,že se budeme snažit hřebce najít. Rozdělili jsme se do skupinek. Já s Bárou jsme jeli na kolech jelikož naši koně byli už vyčerpaní a nechtěli jsme aby se ještě stalo něco jim. Esme neměla Barniho moc v lásce. Jeli jsme s Bárou na místo kde jsme naposled Samantu viděli. Hledali jsme nějaké stopy,ale dlouho jsme nic nenacházeli. Byl to jako zlý sen,protože jsem si pomalu začala uvědomovat co všechno se mohlo Barnimu stát. Pak na mě Bára,která dříve chodila do trampského oddílu zavolala.
,,Karol! Něco jsem našla! " Když jsem k ní přišla tak jsem nechápala co tam kde proboha vidí? Pak jsem viděla na lístku z keře krev a kousek hřívy. Zděsila jsem se a tak jsme pomocí podobných stop pomalu začali Barniho nacházet. První pohled na něj byl naprosto strašný. Bára vytáhla mobil a zavolala paní Lockové a popisovala ji kde jsme. Barni ležel na kraji lesa za křovým. Oči měl přivřené a jindy tak krásný kůň jakoby ze sebe vytratil všechnu energii. Skučel bolestí a poplašeně frkal. Ležel okolo své vlastní krve a já opět nemohla zabránit slzám. Přesto jsme s Bárou raději na místě tiše stáli. Hlavou mi lítali různé chmurné myšlenky,ale hlavně jsem se modlila,aby byl Barni v pořádku.
Zanedlouho přijela pomoc. Opatrně jsme všichni pomáhali Barnimu vstát. Výrazně kulhal,ale přesto do vozíku nastoupil. Následoval rychlý převoz na veterinární kliniku. Ostatní holky ze stáje a já jsme se všichni zachmuřeně vrátily do stáje ke své práce. Všichni před sebou měli pořád ten pohled. Pohled umírajícího koně....