Pokroky
Po několika dnech už mi bylo lépe. Nebyla jsem si jistá tím jestli mě máma pustí do stáje,ale já jsem tam chtěla jít za každou cenu. Opatrně jsem šla dolů do kuchyně.Musela jsem se radši zeptat ,,Mami? Můžu dneska do stáje?"zeptala jsem se. ,,No to tedy nevím" odpověděla mi. ,,Prosíím! Mě je už dobře!" řekla jsem. ,, Pokud je to pravda tak jdi,ale nepřej si mě jestli mě zase zavolají kvůli tomu že je ti špatně!" pohrozila mi. ,,Neboj..neboj..mě už je dobře.." s těmito slovy jsem vylítla ze dveří pryč. Jela jsem do stáje postarat se o ,,svojí" kobylku. Když jsem přijela ve svém boxu nebyla. Bála jsem se že ji odvezli nebo,že utekla. Běžela jsem k hale a s úlevou zjistila,že už ji tam někdo pustil. Klisna stála v rohu a nudila se. Zamlaskala jsem na ni a ona ihned zbystřela. Šla nejistě mím směrem. Bylo to zvláštní,že po několika dnech se mi zdá,že se docela změnila. Její zlatá srst se ji leskla na slunci,které dopadalo do haly.Dala mi svůj sametový čumáček do dlaní. Chtělo se mi brečet. Před dvěma týdny jsem litovala toho,že jsem si ji vzala na starost. Změnila se,ale já neměla už moc času. Věděla jsem,že ten den kdy se rozhodne zda-li Esme prodají nebo ne se blížil nebezpečně rychle. Kdybych nebyla nemocná mohla už bych být s jejím navykáním na komunikaci s člověkem dál. Připadala jsem si beznadějně. Vlastně o výcviku koní nic nevím a o přirozené komunikaci pro kterou jsem se rozhodla také ne.Chtěla jsem prostě dosáhnout toho,že jednoho dne si na Esme budu moc jezdit jenom tak bez ničeho to byl můj sen.
Nasadila jsem Esme provazovou ohlávku . Začala jsem s ní po hale různě chodit. Následovala mě celkem ochotně. Měla jsem z toho radost,protože vlastně to co mi paní Locková dala jako ultimátum pro to aby ji neprodala Esme zvládala.Když jsem ji provodila tak jsem ji ohlávku sundala a začala jsem ji čistit. Nemusela jsem ji přivazovat. Jenom tak klidně stála a bylo vidět,že je spokojená. Říkala jsem si,že ji nechám chvíly o samotě a šla jsem pomoct holkám k přípravám na vyjížďku. Záviděla jsem jim kdyý v tom se mi v hlavě zrodil šílený nápad. Chtěla jsem vzít Esme na procházku na ohlávce s ostatními. Jenom já půjdu pěšky a ostatní pojedou. Běžela jsem k paní Lockové..
,,Nemohla bych vzít Esme s ostatními na vyjížďku. Jenom na ohlávce,že bych ji jako vedla."zeptala jsem se
,,Jseš si jistá,že to zvládnete?" zeptala se mě
,,Ano jsem. Příjde mi,že se v hale nudí."
,,Mohli bychom k ní začít pouštět Donita no na tu procházku ji můžeš skusit vzít,ale potom ji vyčisti někdo se na ni chce jenom kouknout..."
Šla jsem z kanceláře trochu vyvedená z míry. Kdo se chce na ni kouknout? Doufám že si ji nechce nikdo koupit! Zahnala jsem myšlenky a šla si pro vodítko a ohlávku...