Únava
Pořád se mi z toho zážitku třásla kolena. Jak mohli chtít Esme prodat? Dnešek měl být hezký den. Den kdy s ní půjdu poprvé někam na procházku. Místo toho jsem ji musela předvádět zájemcům na koupi. Doufám,že si ji nekoupí.
Blížil se večer a já dalt do Esmina prázdného boxu seno a jádro. Šla jsem pro Esme do haly a odvedla ji do boxu.Začala spokojeně přežvykovat seno. Mezitím jsem ještě šla Báře převyprávět to jak tu byli ti kupci zatímco ona a další členky klubu byly na vyjížďce.
Šla jsem naposled k Esmině boxu a objala jsem ji. Klisna ani neucukla a tiskla se ke mě. Bylo neuvěřitelné jak jsme se za dva týdny spolu sblížili.
Jela jsem domů a šla ještě vyvenčit Bena i s Bárou a jejím jack russelem. Povídali jsme si o koních a taky o tom co vlastně chci jezdit na Esme za styl. Western mě lákal,ale naprosto nechápu co jednotlivé disciplíny znamenají. Uměla jsem spíš anglii,ale nevím zda-li by nebyla Esme spíše na western.
Když jsem přišla domů tak jsem unaveně padla do postele a hned usnula...
Druhý den ráno začínal normálně. Jako vždycky jsem vylítla z postele, nasnídala se,dala snídani Benovi a jela do stáje. Esme už netrpělivě přešlapovala v boxe a dožadovala se krmení. Šla jsem ji namíchat jádro a dát ji seno. Do jídla se k mé radosti vrhla vždy s chutí a začala přibírat.
Než se najedla šla jsem pomoct nakrmit nějaké další koně. Poté jsem ji pustila do haly. Mezítím jsemi ji vykydala box.
Když jsem měla box hotový tak jsem se rozhodla jsem se ji vzít na procházku. Připla jsem ji vodítko a vyrazili jsme. Nejprve mě Esme pořádně táhla. Zamlaskla jsem na ni a začala vedle ni klusat. Chvíli jsme tedy klusali a poté přešli do kroku. Udělala jsem takový pokus. Přehodila jsem ji vodítko přes kohoutek a nechala ji na volno. Šla za mnou. Chodila za mnou jako pes. Byla důvěřivá a milá což u dříve týraných koní nebývá rozhodně tak rychle. Esmerike pro mě prostě byla zvláštní klisna. Moc jsem se těšila až na ni jednoho dne budu cválat. Jako v tom snu kdy cválám na zlatém koni podél moře. Tenhle sen se mi zdál už před tím než jsem Esme poznala.
Po dvou hodinách cesty a unavených nohou mě napadlo něco šíleného. Vylezla jsem si na pařez a pomalu přenášela tlak rukama na klisnina záda. Vlastně ani nevím jak se kůň obsedá,ale chtěla jsem to zkust. Pomalu jsem na Esme začala nalézat. Stála bez hnutí,ale uši měla ztažené dozadu. Už jsem na ni skoro seděla a najednou vyrazila. Začala cválat a já na ni visela přes bok jako při voltižním cviku - mrtvý indián. Nakonec jsem ji nějak zvládla zpomalit a přehoupla se a seděla na ni. Byla neosedlaná a moje pomůcky byla jenom ohlávka a vodítko. Nakonec se uklidnila a slezla jsem z ní až kousek za stájí,aby mě nikdo neviděl.
Když jsem se vrátila do stáje potkala jsem paní Lockovou.
,,Volal ten chlap jak se tu byl včera na Esme podívat"řekla mi
S napětím jsem čekala co řekne.
,,Přijede se na ni ještě podívat. Říkal že si ji asi koupí" oznámila mi
Tohle byla ta nejhorší věta co jsem kdy slyšela. Jestli ji prodají tak se vzdám koní navždy. Jak to nakonec dopadne? Je ve hvězdách...
Komentáře
Přehled komentářů
Tyhle příběhy mám moc ráda.Na Ufonkovi(jsem tam jako můjkoníček),když jsi je vydávala ve svých novinách jsem ravidelně sledovala nástěnku,jestli vyšel nový díl.Je škoda,že teď nepřibývají.Na tuhle stránku se chodím dívat každý den,abych věděla,jestli příběh Esme pokračuje.
Opravdu je celý příběh Zlatý kůň moc krásný...
...
(můjkoníček, 29. 4. 2010 10:40)